Bylo to v červnu 1882, když přišel z daleka jeden pocestný do vesničky Růžďky a prosil v hospodě o nocleh. Šenkéř mu povídal, že u něho bude svatba s mužiků, že by sa málo vyspal. Tož pocestný sa žehral, šel do vedlejší chalupy a tam přenocoval. Před odchodem na noc vyptával sa ho ešče hospodský, odkáď přišel a co míní v Růžďce dělat.
Pocestný prozradil, že je od Uher. Hradišťa a že ví, kde sú ukryté poklady v hoře Klenově. »Před 100 až 200 roky«, vykládal potem hospodskému pocestný, »byly na našich horách ohromné pralesy a v tych bývali zbojníci. Na Valašsku bylo daleko, široko známé méno zbojníků Ondráša a Juráša, odvážných to horských chlapců, kteří aj s Janošíkem sa na Radhošti a Klenově scházeli. Od Vsetína, Rožnova, Meziříča, Fryštátu až k Ostravě šeptali si ludé, že zbojník Ondráš s Jurášem trestajú panskú pýchu, chudým pomáhajú a zlým škoďa. Radhošť, Kněhyňa, Čertův mlýn, Troják, Klenov a Lysá hora vídaly často tyto odvážné muže a listí a houštiny přikrývaly a chránily svými stíny odvážnou zbojnickou chasu.
Mnoho věcí, zbraní a peněz uloupila zbojnická chasa a mnohé skrýše jejich chránily temné lesy a tvrdé skály. Jednu skrýš mívali též v Klenově.« Hospodský nechal domluvit pocestného a ptal sa, na kerém místě je tá skrýš. Tu pocestný pravil: »V Klenově je ohromná skála, zvaná Jazefky, a u ní stojí dvě velikúcné jedle. Ta skála je přes třicet sáhů vysoká a vedou do ní dvě chodby. Jedna je od země 12 sáhů vysoko a druhá sa objevuje u země. Druhá skála, u které stojí veliká, je zvaná »Komín« a chová na vrcholku v dutině též poklady. Pocestný ešče sa ptál hospodského, kdo by sa chcel jíť podívat’ do tej skrýše, ale že to musí být edem odvážný chlap, že jim dobře zaplatí.
Tož sa s ním vypravilo 5 chlapů z Růžďky. Vzali sebú dlúhý žebř, svíčky, silný provaz a jídlo, Temné lesy přijaly odvážnú výpravu ve svůj klín. Po nějakéj době našli ščasně skálu a uhlédli též chodbu do ní. Pocestný vyzval najsmělejšího chlapa, aby zažal svíčku, uvázal si provaz okolo sebja a chlapi že ho budu pomaly spušťať a kdyby bylo třeba, že ho hned vytahnú.
Rudé světlo svíce ozařovalo tajemnou chodbu, když smělec vkročil v neznámo. Přišel na schody, pó kterých zléz do hlubiny a naraz došel až k železným dveřom. Ty byly otevřené, a když přešel dál, uviděl vodu, přes kerú vedla lávka. Za lávkú seděl černý pes a bylo viděť lesknut’ sa dveří.
Odvážný chlap chcel přejit’ ešče aj tu lavku. Jak ale na ňu vstúpil, pes zaštěkal a chlapa obešla taková hrůza, lebo naráz celá chodba prý vzplanula ohněm a chlapa už málo živého vytáhli ven. Jak sa zpamatoval, pověděl, co tam viděl a že by tam už za živý svět věc razů nelez. Pocestný chlapom dobře zaplatil a pověděl jim edem, že ečše nenadešla doba, kdy objeví sa poklady Klenova.«
Tak dosud temné stíny vládnou na Klenově a chrání poklad zbojníka Ondráša.

(Černá země, ročník 7 (1930-1931), datum vydání 1.3.1931, číslo 6-7)