Dnešní podvečer. Jezírko mezi Klenovem a Štípou je ještě pokryté ledem. Jedno z míst, ke kterému se váže řada pověstí.
V tom jezeře bývali draci. K tomu jezeru honíval pasák ovce pást. Ovce měly na krku veliké zvonce plechové, „křapáky“ jim říkali. Jednou tam od východu přišel černokněžník vykřikovat ty draky z toho jezera. Z knížek říkal. Ale ten pasák s těmi zvonci ho mýlil, tak že nemohl s těmi draky nic svést. Pravil tomu pasákovi, aby ty ovce do třetího dňa honil nekde inde, že toho litovat nebude. Pasák tak udělal. Na třetí den přihnal zase ovce k jezeru. Černokněžník šíb! prútkem na jezero a jezera vyjel veliký drak. Hned ho „zakuznál“ (dal mu uzdu) a kázal pasákovi, aby si naň sednul. O ovce aby se nebál. Šíbnul po druh (po druhé) a z jezera vyjel druhý drak, větší jak první. Také toho zakuznál a sedl naň ho sám. Poučil pasáka, bude-li drak zůstávat pozady, aby ho jej šíbnúl po zadku; bude-li předbíhat, aby ho šíbnúl po předku. Nato se dali v let. Letěli pořád k východu. Dlouho letěli, až přiletěli do sídla černokněžníkova. Tam slézli. Černokněžník zabil toho menšího draka, uťal mu hlavu a rozsekal ji na malé kúščínky. Pravil pasákovi, aby šel ty kúsky prodávat za značný peníz, levněji aby to nedával. Pasák šel, ale zdálo se mu to moc drahé. Prodával to o hodně levněji a brzy to poprodal. Vrátil se s penězi k černokněžníkovi a ukázal mu, co utržil. „Začs prodal, to bude tvé,“ pravil mu černokněžník. Večer mu pak kázal lehnút na halenku. Pasák na ni odespal a když se probudil, viděl se na Zámčisku u svých ovec a peníze ležaly na hromádce u něho. Zebral halenku aji s penězi, ovce zajal a hnal dom. Nemohli ho poznat, byl kolik roků pryč.
