K správnému posouzení hospodářských, sociálních a kulturních poměrů v obci nestačí paušální záznam v kronice, že obyvatelstvo živí se zemědělstvím, chovem dobytka, tou neb onou výdělečnou prací. Chceme-li obdržeti správný a jasný obraz života v své obci, bude nám popsati několik konkrétních rodinných societ rozumí se s jejich dovolením různých sociálních vrstev: velkých i malých rolníků, řemeslníků, obchodníků, dělníků čirých, z jednoho druhu zaměstnání žijících a pak i oněch, již ve vedlejším zaměstnání přivydělávají. Z takových podrobně zpracovaných obrázků bude možno v pozdějších hospodářsky a sociálně od dneška odlišných dobách správně pochopiti nám všední, samozřejmými se zdající jevy rozvoj nebo úpadek hospodářských jednotek v obci. Podávám ukázku takového popisu, z něhož budou zřejmá i metodologická hlediska.

Popis rolnické živnosti (podsedku) dom. čís. 5 v Bystřičce, okres Vsetín. Podsedek, vlastně čtvrtina původního podsedku, leží v údolí řeky Bečvy na říčním náplavu v místní trati zvané ,,u Baslů“, o kterou se dělí i ostatní tři čtvrtky „místa“, s dom. čís. 3, 4 a 6. Ze starých katastrů (a v lidu se dosud o tom udržuje tradice) je vidno, že všecka tato čtyři „místa“ tvořila v dávných dobách jeden celek, původní podsedek. V dobách pozdní kolonisace, hl. od 17 století zastupovaly u nás na Valašsku podsedky katastrální jednotky, jinde „lány“ nebo „grunty“ zvané. Jest ovšem i ta možnost, že tento podsedek byl opravdu částí některého z rozsáhlých prvotních, kolonisačně starších lánů neb gruntů růžeckých (osady Růžďky). Rozrodem prvých majitelů se grunty i podsedky „trhaly“, napřed na polovice (čís. 3 a 5 a čís. 4 a 6), posléze na dnešní čtvrtiny. Vyjímaje rozdělenou půdu ornou, tito hospodáři užívali ještě dlouho po odtržení ostatní půdy (luk, pastvin, lesů, zahrad i dvorků) do spolku. O louky se rozdělili teprve v r 1930.

Chalupa čís. 5 je stará, dřevěná, do nedávná šindelem pokrytá. Stála jako jiné valašské chalupy na čtyřech „uhelňákoch“, kamenech osazených pod uhly srubu, kdežto ostatní podezdívka pořízena byla jen dodatečným podezděním spodních trámů srubu, tzv „podešev“ Bývalý hospodář Martin Zétek podle dochované tradice vypravoval, že dřevo, jedlovinu, na tuto chalupu stínali hned naproti za Bečvou v „Pohořeliskoch“, s kteréhož kopce spouštěli v zimě klády, jež prý se „válaly“ přes zamrzlou Bečvu až na staveniště. Chalupa byla naposled „podvažovaná“ t. j. nejspodnější ztyřelé trámy (ony dotčené podešvy) nahrazeny novými v roce, kdy na hospodářství se přivdala mladá žena od „Zemanů“ na Mikulůvce, která dostala výbavou malovanou šatní truhlu s vyznačeným letopočtem 1796. Chalupa je dnes opatřena podezdívkou pevnou a krytinou tvrdou, okna má rozšířená. Hospodářské budovy jsou vůbec všecky nově vybudovány a účelněji zařízeny.

Tato usedlost má 14 ha 25 a půdy z nichž je orné 5.80, trvalých luk 1.81, zahrad 0.04, pastvin 2.15, lesů 4.36, zastavené a neplodné plochy 0.1 ha. Orná půda bývá osévána neb osazována těmito plodinami: ze sta zabírá pšenice 12%, ozimé žito (réž) 5.2, jarní žito (jarka) 3.4, jarní ječmen 5.2, oves 20.8, súržica (směska) 15.5, pohanka a tatarka 6.8, zemáky 10.4, krmná řepa 1.7 zelí 1.7 jetelina 10.4%, úhoří se 6.9%. Úroda je proti výsevku 3—4násobná, u ovsa až 10násobná.

Dnešní hospodář a spolumajitel usedlosti, Josef Geryk z Růžďky přiženil se sem v letech devadesátých, pojav za manželku dceru majitele M. Zetka. Podle stavu z r 1927 hospodář je 46letý má manželku a sedm dítek (5 dcer a 2 chlapce). Nejstarší, 20letá, dcera se rok před tím provdala, nejmladší je chlapec dvouletý Dvě dcerky chodí do obecné školy, ostatní jsou doma, z těch schopné dcery vypomáhají při hospodářství.

Na usedlosti chovají nyní 2 koně a hříbě, 3 krávy a jalůvku, 2—3 prasata (prasnice na plemeno nikoli), 20 husí doma vychovaných, 24 kur i s kuřaty Každým rokem vyvedou 2—3 hnízda kuřat. Kohouta má každý hospodář-soused svého. Jedno prase zabíjejí pro domácnost, ostatní prodávají. Husy zpravidla neodprodávají, než doma spotřebují, hlavně se zřetelem na peří, aby vybavili děti peřinami. Z kuřat odprodávají jen kohoutky, kuřičky ponechávají na chov. Telata se prodávají „od cicku“, ale jen býčci; pěkné teličky na chov. Z krav toliko staré a málodojné. průměrně za dva roky jeden kus. Není-li shodou okolností v chlévě dojky hospodář dojku přikoupí. Na žír se hovězí dobytek nechová. Za starších hospodářů chovaly se pro polní práci dva páry volků, kromě toho pak krav 4—6 kusů. Dnešní hospodář zavedl si jeden pár koní, které s počátku kupoval, ale nyní si dorost odchovává od svých klisen.

Budovy: Obytné stavení (velká izba, kuchyň, komora, síň) s chlévem a maštalí pod společnou střechou, chlévce pro mašíky, stodola pro seno, stodola pro „zboží“ (obilí), kolňa pro vůz, kolňa pro stel (stelivo), drvárňa, dva sklepy, jeden na zemňáky, druhý na_ řepu. Sušírňa vyhořela před lety a neobnovena pro trvající neúrodu ovoce. Včelín se sedmi kláty (úly), dávno prázdnými, odnesla povodeň r 1907

Hospodářské stroje a hlavní nářadí: žentúr (mlátička, sečkovica, šrofák), fukar, pojízdný jednořádkový sázecí strojek na řepu (r. 1926), plečka na řepu a zemáky ohrňák na zemáky (již 25 let), odstředivka (1928), 4 vozy, 2 pluhy (jeden úplně železný), troje brány železné (r. 1910 za 46 korun), hárky; v domácnosti šicí stroj. V r. 1930 žentúr nahrazen benzinovým motorem a k němu pořízena mlátička současně čistící, které užívají společně ze sousedem čís. d. 3. Studna s pitnou vodou je za komorou, zakrytá, voda se čerpá kombinovanou pumpou.

Z pozemků, dlouho společně užívaných, zůstaly pohromadě nejdéle louky, až do r 1930, kdy si je všichni čtyři společníci vzájemnou dohodou mezi sebe rozdělili. Do této doby louky byly rozděleny ve dvě části, jichž užívali vždy dva a dva hospodáři v jednom roku a druhým rokem „sa přemítali“ t. j. zaměnili si díly Hospodáři čís. 3. a 5. svůj díl společně osekli, trávu usušili a složili do „babinců“ kupek-dlopek. Jeden hospodář označil pak polovinu dlopek halúzkami a dal druhému vybrati dlopky označené nebo neoznačené.

V čís. 5. kromě pacholka ke koním nemají jiné čeledi. Téměř všecku práci zastanou domácí síly Najímají na několik dní 3—4 ženské na okopávku zemáků a řepy, na sušení sena, na žně, mlácení a sklizeň zemáků. Najatí dělníci pracují za denní plat při plné stravě. S koňmi jezdí jednak pacholek, jednak hospodář Po pracích na vlastním hospodářství ,,formaní“ Sousedům nemajícím tažného dobytka, vyváží hnůj, štěrk, dřevo z hor na pilu a j. Denní výdělek s párem koní bývá 70—80 Kč, vozí-li se dřevo a jiné hmoty 100 Kč i více. Kdo si najme formana na polní práci, kromě sjednaného platu je povinen živit pacholka i koně. Pacholkovi příslušejí dvě svačiny oběd a večeře; snídaní má doma. Koňům na poledne oves a seno; někdo dává tuto píci i večer Hospodyně vede domácnost, pracuje s ostatními na poli i na mlátě. Z peněz, které utrží za mléko, máslo, vejce a drůbež, obstarává potřeby pro kuchyni a šatí sebe i dcery. Nestačí-li to, dodá hospodář Své prvorozené dceři vystrojili velikou svatbu po starém valašském obyčeji, jaké v okolí již dávno nebylo. Zúčastnilo se jí 30 párů hostí, mezi nimi též okresní hejtman. Naložili na to téměř 3000 Kč.

Pro svoji praktickou znalost života, družnou povahu a pohotovost v jednání byl hospodář již před válkou zvolen za starostu obce, kterýž úřad zastává nepřetržitě podnes. Přes svůj důležitý za války úřad byl ponechán na vojně, kde vystřídal všecky fronty i francouzskou, jsa zaměstnán při těžkých houfnicích a hmoždíři. Teprve v květnu 1918 byl okr hejtmanem vyreklamován. Po dobu vojny nebyl nemocen ani zraněn.

Rodina jest evangelická českobratrská a dbalá svého vzdělání. Hospodář odebírá politický týdeník Svobodu. Vedle náboženských knih moderních vydání shledáme se v jejich knihovně i se starými tisky dědictvím to po otcích. Jsou to: Bible z r 1730. Cithara Sanctorum t. j. Harfa svátých, vyd. v Praze 1819 a 1820 (u lidu: Lipský kancionál). Eliáš Mlynářových: Duchovní života studnice, v Prešpurku 1773. Pavel Jakobaei. Duchovní modliteb poklad, druhé vydání v Prešpurku 1780. (Bez titulního listu) Díl první. Padesát a dvě biblické historie vybrané ze Starého Zákona. Díl druhý- Padesát a dvě hist. . z Nového Zákona. — Modlitby církevní neb kazatelské, v Brně 1804 u Fr Karla Siedlera. Kancionál Třanovského (bez titulního listu).

—us.

Naše Valašsko, 1931, ročník II, č. 3., s. 143-145