Vývoj po roce 1945 byl ve znamení mnoha proměn. Jednak zde byla návaznost na aktivity rozvíjené za První republiky a pozvolná modernizace života zdejších obyvatel. Po válce byla dokončena elektrifikace, která byla předtím pokrývala jen střed obce a přehradu. Elektřina byla rozvedena i na přilehlé paseky, bylo vybudováno veřejné osvětlení a místní rozhlas. Budovaly se komunikace, mosty. Mnohé změny přineslo nové společenské zřízení, které postupně zcela proměnilo tvář vesnice.

Jednou z nejpodstatnějších změn poválečného období pro Bystřičku představuje konečná úprava hranic obce. Tu totiž, snad jako jedinou v českých zemích, tvořily dva, spolu nesousedící, katastry. Horní část obce (Bystřička I) se táhla od Cábu, kde sousedila s obcí Halenkov, až po Jastřabské a Janiše. Skupina chalup v Křivém potoce (U Ordáňů) patřila do obce Růžďka, pozemky na druhé straně potoka Bystřičky patřily obci Malá Lhota. Druhá část obce (Bystřička II) začínala asi o kilometr dále u Řehánků a končila na hranici katastrů obcí Jablůnka a Pržno. Tedy stejně jako dnes.

Délka téměř 20 km ovlivňovala nejenom hospodářský vývoj obce, ale i její správu. Proto byla nutná i funkce obecního posla, který vykonával každodenní pochůzky nutné k zajištění styků volené samosprávy s občany.

O katastrální změny bylo usilováno několikrát, a to například již v roce 1948. První krok k vyřešení tohoto stavu byl však učiněn až v roce 1959. Po dohodě s obcemi Brňov a Růžďka byly provedeny úpravy hranic. Část obce Růžďky se 17 domovními čísly (osady Křivý potok, Pod Růžďkou, U Hlinšťáků) a část obce Brňova (osada Konvice) – tehdy s 9 domovními čísly – byly, i vzhledem k dlouholetým žádostem obyvatel výše zmíněných osad, připojeny k Bystřičce. Konečně tak došlo k propojení obou nesouvisejících katastrů obce. V tomto roce však došlo ještě k další výrazné územní změně. Při té byl dlouhý pruh katastru od Melichaříků nad přehradou až po Cáb s 12 domovními čísly připojen k obci Malá Bystřice. Tím se délka obce zkrátila téměř na polovinu.

V roce 1972 dochází ke konečné úpravě hranic obce, a to připojením části obce Malá Lhota s 27 domovními čísly. Touto úpravou došlo ke zjednodušení styku s občany. Podstatnou měrou tato změna ovlivnila i pozdější sloučení nevelkých jednotných zemědělských družstev v Bystřičce, Růžďce, Valašské Bystřici a Malé Bystřici v JZD Přehrada se sídlem v Bystřičce.

Poválečné období nepřineslo pouze změny územní, ale i změny společenské, tak jako v celém státě. Bystřička byla, nehledě k její pozdější rekreační a střediskové funkci, vždy převážně obcí zemědělskou. Krátce po válce zde hospodařilo dvacet devět soukromých zemědělců, kteří pěstovali téměř všechny obvyklé druhy zemědělských plodin. Živočišná výroba byla zaměřena na chov hovězího dobytka a prasat. Část úrody byla státu odváděna ve formě povinných dávek.

Ani Bystřičce se nevyhnula myšlenka socialistického hospodaření. Již v roce 1946 je v Bystřičce založeno strojní družstvo, které ze společných prostředků pořizuje především půdní frézu a ruční žačku.

V roce 1950 byl ustanoven přípravný výbor pro založení JZD Bystřička, k čemuž brzy poté dochází. Jeho členy jsou zprvu jen tzv. kovozemědělci, kteří nevlastnili mnoho půdy a chodili do denního zaměstnání. Z výkonných zemědělců byl v tomto družstvu pouze jeden. I z těchto důvodů dochází k velmi pomalému rozvoji družstva. Do roku 1959 byli ale všichni vlastníci půdy, s výjimkou tří, združstevněni. V roce 1961 došlo ke sloučení s JZD Malá Lhota. S výstavbou nových budov družstva bylo započato v roce 1962.

V roce 1975 byla nevelká družstva v Bystřičce, Růžďce, Valašské Bystřici a Malé Bystřici sloučena v JZD Přehrada, sídlící v Bystřičce. V 80. letech se pak v rámci socialistického hospodářství úspěšně rozvíjelo. Některé projekty však se změnou společenské situace v roce 1989 skončily krachem, stejně jako později celé Zemědělské družstvo Přehrada, které se ocitlo v dlouho probíhající likvidaci. Stavba velkého komplexu administrativního centra ZD byla nejdříve částečně zprovozněna, později pro nedostatek financí a neujasněné využití zakonzervována a nakonec v roce 1998 za nesmírných finančních ztrát srovnána se zemí. Jiné budovy a haly, zbudované v době rozkvětu družstva, slouží nyní částečně zemědělské výrobě, z větší části však výrobním a skladovacím potřebám lehkého průmyslu (dřevovýroba, prodej zemědělské techniky atp.).

Poslední čtyři dekády dvacátého století jsou ve znamení dynamického rozvoje obce. Roste počet obyvatel (1957 : 582 – 1980 : 940). V roce 1975 je uvedena do provozu mateřská školka, která byla ihned naplněna v obou odděleních.

Jsou budovány nové rodinné domky, ke kterým je třeba zbudovat cesty, chodníky, veřejné osvětlení, a tak tvář obce se rychle mění. (Pod Růžďkou vyrostl dokonce panelový obytný dům s dvacetičtyřmi byty, který sice do vesnické zástavby vůbec nezapadá, avšak výstižně charakterizuje tehdejší stav společnosti).

K veřejným stavbám z padesátých let (budova hasičské zbrojnice a zdravotního střediska, nová budova nádraží) přibývají dva obchody Spotřebního družstva Jednota a kadeřnictví. Na hřišti TJ Sokol U Lukášů je vybudována k šatnám a venkovním hřištím malá tělocvična, sloužící posléze i kulturním a společenským akcím.

V osmdesátých letech si potřeba dobré pitné vody vynucuje výstavbu veřejného vodovodu s vlastním zdrojem pitné vody. Neutěšený stav ovzduší v údolí Bystřičky při inverzích zase podnítil plynofikaci obce realizovanou v první polovině devadesátých let.

Modernizace technického vybavení obce se však bohužel vyhnula rekreační oblasti přehrady. Sezonnost rekreace, omezené na léto a další vlivy omezily investice v této oblasti. Bylo postaveno několik podnikových chat pro odborářskou rekreaci, často bohužel bez příslušné infrastruktury. Socialistická zařízení cestovního ruchu ždímaly v létě z předválečných podniků maximální zisky, aniž by je v odpovídající míře reinvestovaly. Proto musela být v roce 1987 zbourána slavná Valašská búda (U Marka). Na jejím místě až s odstupem více než čtvrtletí vyrostl nový stejnojmenný penzion.

Restituce a privatizace začátkem devadesátých let přinesly v této oblasti nové naděje i nové problémy. Strategickým cílem obce v této oblasti je, aby se přehrada Bystřička stala místem pro klidnou rodinnou rekreaci s přiměřeným komfortem ubytovacích i stravovacích kapacit.

Opět dobrý zvuk se podařilo získat po nákladné rekonstrukci restauraci U Mokrošů (dříve U Pustů). Nové ubytovací kapacity nabízí penzion U Urbanů, chata u Ševců, hacienda Bellavista, která vznikla přestavbou bufetu na pláži, nebo zcela nově postavený penzion Valašská búda na místě dávné slavné hospody stejného jména (dříve U Marka). Nadále však chátrá hotel Klenov.

Lákadlem turistů by měla být nejen samotná čistá osvěžující voda, ale i okolní příroda a velký výběr lehce dostupných historických a přírodních zajímavostí. Pro letní návštěvníky přehrady i všechny další zájemce je stále udržován provoz letního širokoúhlého kina na přehradě. Toto bylo vybudováno Místním národním výborem v roce 1961 a v současné době zažívá, zvláště při pěkném počasí, svou renesanci.

Význam přehrady pro život obce vynikl při živelné pohromě v roce 1997. Jakkoliv úspěšně přehrada od svého vzniku téměř každoročně zadržovala a svou retenční schopností eliminovala povodňové přívaly jarních i jánských vod, stoletá povodeň byla nad její technické parametry. V noci ze 6. na 7. července 1997 se záchytný objem přehrady naplnil a voda začala volně protékat bočním bezpečnostním přelivem. Stovky krychlových metrů vody protékaly několik hodin obcí a způsobily velké škody na veřejném i soukromém majetku.

Zničeny nebo poškozeny byly všechny mosty pod přehradou, na několika místech byl přerušen obecní vodovod. Zpřetrhány byly rozvody elektřiny, rozhlasu, osvětlení i telefonu. Místní komunikace kolem potoka Bystřičky byly z velké části neprůjezdné. Desítky domů v obci byly podle vzdálenosti od potoka a výšky povodňové vlny více či méně zaplaveny, u čtyř došlo k narušení nosných konstrukcí. Několik menších hospodářských objektů a jednu rekreační chatu povodňová vlna smetla. Další problémy nastaly po odeznění povodně, když na několika místech v obci došlo vlivem podmáčení k sesuvům půdy. Demoliční výměry byly pak vystaveny na dva rodinné domky a několik rekreačních chat.

Odstraňování povodňových škod na majetku obce a občanů probíhalo téměř čtyři roky a vyžádalo si zhruba dvacet milionů korun. Jak už to bývá, obnovené stavby jsou často na kvalitativně vyšší úrovni, než před živelnou pohromou.

Velkým problémem Valašska se následně staly plošné sesuvy půdy. Ty největší se katastru obce Bystřička naštěstí příliš nedotýkají, ale vyskytují se v nejbližším okolí (Růžďka, Mikulůvka, železniční trať Ve Šlahorni). Náklady na sanaci těchto sesuvů jdou do desítek milionů korun. Nejproblematičtějšími a sledovanými místy jsou svahy nad místní částí Za Potokem a na Ježkovách.

Nové století Bystřička přivítala řadou investičních akcí, které tvář obce modernizovaly. Podařilo se vybudovat chodníky od hospody Na Nové až k obchodu Pod Růžďkou, a to v některých úsecích společně se související dešťovou kanalizaci. Největší investiční akcí se stalo vybudování splaškové kanalizace a čističky odpadů, které přispěly ke zlepšení životního prostředí v obci. Trvale je rozvíjen sportovní areálu U Lukášů. Došlo k zateplení budov základní školy, mateřské školy a zdravotního střediska s hasičskou zbrojnicí. Novou dominantou u křižovatky Pod Růžďkou se stala zvonička, která vznikla díky historické fotografii Floriana Zapletala jako reminiscence na zvoničku stávající v prostoru u Tomečků. K slavnostnímu zavěšení zvonu, který věnoval Milan Orálek st., na novou zvoničku a k vysvěcení zvoničky katolickým farářem Karlem Hořákem došlo 6. července 2011. Jeden pamětní list byl spolu s upomínkovými předměty uložen do stříšky nad zvonem.

Na začátku nového století Bystřička poprvé překračuje počet 1000 obyvatel.