Přehrada

Webkamera přehrada Bystřička 
 Webkamera Bystřička - přehrada

Valašsko patří k oblastem, které bylo, díky svému kopcovitému charakteru, v minulosti trápeno povodněmi. Stačí si pročíst staré kroniky, nebo se vypravit do archivu a postupně narazíte na řadu zmínek, které se týkají jak jednotlivých obcí, tak i měst. Například v minulosti v důsledku katastrofálních povodní žádali občané vsetínského Dolního města o povolení k stavbám dřevěných chalup, neboť ty lépe odolávaly vodě řeky Bečvy. V archivních záznamech pak nalézáme další průběžné zprávy o škodách způsobených povodněmi, jako tomu bylo například v roce 1668. Jen na nynějším území obce Bystřičky zničily povodně osadu Svojanov a měly za následek také zánik osady Konvica, v místní části stejného jména, která však dříve přináležela k panství meziříčskému. Přinejmenším roky 1995 a 1997 ukázaly, že i nyní je nutné s rizikem povodní stále počítat.
Snahy o zvládnutí nezkrotného živlu se samozřejmě v minulosti objevovaly. Již v roce 1855 se například uvažovalo o regulaci toku Bečvy. V roce 1882 byl pak vypracován generální projekt na úpravu řeky Bečvy až k ústí do řeky Moravy, podnětem se staly rozsáhlé ničivé povodně dva roky předtím. Projekt počítal nejen s regulací samotného toku, který sloužil i jako vodní cesta, využívána například pro plavení dřeva, ale také s vybudováním přehrad na přítocích. Ty by dokázaly vodu zadržet a ničivou sílu Bečvy tak oslabit. Bohužel vídeňská vláda projekt stále odkládala. Ale po opakujících se povodních z roku 1902, 1903 a 1907 byla nucena se touto otázkou zabývat opětovně. Ani tehdy však nebyly nalezeny peníze pro realizaci projektu v jeho plné šíři. Uskutečnil se jen částečně, a to když v letech 1908–1912 byla na říčce Bystřička, v jejímž ústí byla nejnižší nadmořská výška tehdejšího vsetínského okresu, vybudována stejnojmenná přehrada, která se měla stát součástí plánovaného průplavu Dunaj–Odra–Labe.
Samotná myšlenka průplavu Dunaj–Odra–Labe byla již tehdy stará několik století a nezávisle na pozitivech i negativech se jedná o projekt živý doposud. Byla udržována při životě také po celou dobu předválečné republiky, kdy byla za stejným účelem jako přehrada Bystřička vybudována třeba také údolní přehrada Pastviny v Orlických horách. U té bylo započato se sondovacími pracemi v roce 1926, v roce 1933 byl slavnostně položen základní kámen a v roce 1938 byla dokončena. Také pozdější průplav Otrokovice–Rohatec, tzv. Baťův kanál, který byl však navzdory názvu hrazen z velké části ze státních peněz, byl stavěn s tímto cílem. A i když byla přehrada Bystřička původně postavena jako jedna z řady drobných nádrží pro zajištění vody na zásobování průplavu Dunaj–Odra–Labe, je dnes již tento záměr překonán. Úlohu zásobování průplavu by převzaly jiné větší přehrady.
Pouze pro doplnění uveďme, že za II. světové války byla sice v této souvislosti plánována v okolí školy Pod Růžďkou stavba druhé přehrady. Dokonce zde byly za účelem stavby hráze započaty zkušební práce. Provedená měření ale myšlenku na tento projekt nepodpořila. Samotná existující přehrada pak byla na konci války při ústupu Němců drobně poškozena, a to když byla správní budova zasažena střelbou z kulometu a jedním zásahem z děla.
Přehrada Bystřička se tak díky dosud stále neexistujícímu průplavu stala jednou z nejstarších českých vodních nádrží a v době svého vzniku patřila k odvážným dílům v rámci celého tehdejšího Rakousko‑Uherska. Stala se první údolní přehradou, která byla postavena v tzv. karpatském flyši, který nemá souvislé nepropustné vrstvy a první přehradou v Čechách a na Moravě, u které bylo počítáno se vztlakem jako sílou působící v základové spáře. Je nejstarší přehradou v povodí řeky Moravy nad soutokem s Dyjí. Se všemi příslušnými objekty byla provedena v letech 1908–1912 (byť některé přípravné práce započaly již v roce 1907, kdy byla v předstihu postavena správní budova, která doposud slouží provozu přehrady). Všechny výkopové a stavební práce byly prováděny ručně bez větší mechanizace. Po I. světové válce se přehrada stala majetkem ministerstva veřejných prací. Projekt vypracoval vídeňský inženýr a stavební rada Emil Grohmann a stavbu provedla podnikatelská firma Rabas, Kosina a Weiner. Společníkem této firmy byl vrchní inženýr Julius Radna, který všechny práce na místě trvale řídil. Stavba si vyžádala náklad cca 7 milionů předprvoválečných korun.
Prvním správcem přehrady se stal Jan Večeřa. Na meteorologické stanici u přehrady se věnoval pravidelným pozorováním a zaznamenával vodní srážky. V roce 1925 byla tato stanice doplněna i o přístroje měřící směr a sílu větru.
Kronika obce Bystřička z roku 1925 uvádí, že vodní nádrž pojme 4,4 milionů m3 vody, při čemž se zatopí 37,8 ha plochy. Zahrazené povodí činí 63,8 km2, délka přehradou vzniklého jezera je něco přes 2 km. Tyto údaje je však nutno brát v současnosti již jen jako historická fakta, neboť přehrada se během své existence proměnila a některých svých plánovaných parametrů nemohla dosáhnout.
V současnosti je poměrně malý zásobní prostor využíván pro nepřímé zajištění odběru vody nadlepšením minimálních průtoků v Bystřičce pod hrází a ve Vsetínské Bečvě pod soutokem s Bystřičkou. Přímo z nádrže není voda odebírána. V současnosti zůstává nejdůležitější funkcí přehrady funkce ochranná. Nádrž je schopná částečně snížit povodňové průtoky a ochránit tak údolí pod hrází před pravidelnými nebezpečnými povodněmi.
Zároveň však přehrada představuje i určité bezpečnostní riziko, a to při vzniku mimořádné situace na vodním díle. Při protržení hráze (technická příčina havárie díla, silné zemětřesení atd.) by mohla způsobit zvláštní povodeň.
Málo známým faktem je také v minulosti plánované potencionální využití přehrady Bystřička v době válečného konfliktu. V období studené války nebylo zapomenuto ani to. V případě napadení tehdejšího socialistického Československa imperialistickým nepřítelem byl zpracován plán, kdy by byly s určitou časovou prodlevou odstřeleny hráze přehrad Stanovnice a Bystřička. Bylo počítáno s tím, že poté, co by se obě povodňové vlny spojily, by došlo k zatopení a zničení areálu tehdejších Urxových závodů ve Valašském Meziříčí (nyní areál Deza, Cabot). Nejen město Valašské Meziříčí nadále považuje přehradu Bystřička za jedno z hrozících nebezpečí.
Přehrada nepřináší pouze užitek, ochranu a radost, ale poměrně často se stávala i dějištěm tragédií. Pravidelně dochází k přecenění sil návštěvníků a k následným utonutím. Svou daň si vybírá především chladná horská voda. Přehrada Bystřička bývá bohužel často uváděna jako místo s nejvyšším počtem utonutí na plochu vodní hladiny.
S jednou funkcí však při stavbě přehrady počítáno nebylo, neboť to v té době nebylo obvyklé, a to s funkcí rekreační. Postavení přehrady a vznik vodní plochy v pěkném prostředí Vsetínských vrchů brzy přilákalo první rekreanty. Dnes již je rekreační využití nádrže samozřejmostí.

Technické údaje
Převzato z materiálů Povodí Moravy

Přehradní hráz je gravitační, zděná z lomového kamene ukládaného na cementovou maltu. Těsnění nádrže je tvořené speciálním nátěrem (siderostonovou lubrosou) 0,5 cm silným na cementové omítce, 2 cm na návodním líci zdiva hráze. Před mechanickým poškozením je těsnění chráněno přizdívkou o síle 0,5–0,7 m z kvalitního kamene (droby). Ve spodní části hráze (po úroveň 369 m n. m.) je těsnění zesíleno ještě clonou z dusaného jílu (vrstva 1,5–2,5 m). Za návodním těsněním je ve zdivu tělesa hráze plošná svislá drenáž. Také vzdušný líc hráze je obložen kamenným řádkovým zdivem z droby. Půdorysně tvoří koruna hráze oblouk o poloměru 135 m.
Pro zvýšení stability hráze a omezení průsaků podložím hráze bylo dodatečně v roce 1967 těleso hráze zajištěno proinjektováním cementovou směsí. Těleso přehrady je založeno až na zdravém skalním podloží v hloubce 9,1 m pod dnem údolí na kótě 350,00 m n. m.
Skalní podloží hráze tvoří souvrství pevných pískovců, slepenců a jílovitých břidlic. Sklon geologických vrstev je 38° k severozápadu, to je pod vzdušnou patu hráze. Pískovce mají vápenitý tmel. Jílovité břidlice, které se vyskytují pod základnovou spárou jen ojediněle, jsou měkké a snadno rozbřídavé. Pokryvné útvary jsou na svazích tvořeny svahovými sutěmi a hlínami mocnosti 2–5 m a v údolní nivě naplavenými hlínami a štěrky mocnosti 5–6 m.
V nejnižším místě údolí je v hrázi štola s potrubím spodních výpustí Js 500 mm a Js 200 mm. Malé potrubí Js 200 mm slouží pro vypouštění asanačního průtoku 50 l/s. Větší potrubí s kuželovým uzávěrem slouží pro vypouštění průtoku do 2,5 m3s‑1.
Na konci štoly spodních výpustí byla v roce 1992 postavena malá vodní elektrárna pro využití energie vody vypouštěné z nádrže. Na obě vypouštěcí potrubí byly navařeny odbočky, na kterých jsou instalovány turbíny typu Banki o výkonu 68,7 kW a 13,65 kW. Elektrárna je schopna využít průtok od 0,027 m3s‑1 do 0,588 m3s‑1.
Vodu z nádrže je také možné vypouštět přes vypouštěcí věž a štolu na levém břehu nádrže vedle bezpečnostního přepadu. Ve vypouštěcí věži jsou dvě potrubí Js 700 mm s dvojicemi klínových šoupátek. K vypouštěcímu potrubí je voda přiváděna štolou šířky 2,9 m, výšky 3,27 m a dlouhou 19 m. Ocelové zabetonované potrubí Js 700 mm má délku 29 m a ústí opět do štoly šířky 1,9 m, výšky 3,27 m a délky 114 m. Odpadní štolou s podélným sklonem dna 1% voda o volné hladině vytéká do uklidňovacího bazénu pod kaskádou bočního bezpečnostního přepadu. Potrubím ve vypouštěcí věži může protékat až 12,2 m3s‑1 vody.
Pro převedení povodňových průtoků byl na levém břehu nádrže, ve vzdálenosti 150 m od hráze, postaven boční bezpečnostní přeliv. Pevný betonový stupeň s kamenným obkladem má korunu na kótě 385,16 m n. m. Délka přelivné hrany je 43 m. Pod stupněm o výšce 2,2 m je uklidňovací bazén a dalších dvacet kaskádových stupňů výšky 1,25 m a šířky 14,0 m. Poslední stupeň kaskády před vývarem má výšku 3,0 m. Bezpečnostní přeliv je navržen na průtok při povodni 140 m3s‑1. Největší průtok přes bezpečnostní přeliv byl v červenci 1997 přibližně 120 m3s‑1.
Pod kaskádami bezpečnostního přelivu jsou dva uklidňovací bazény o hloubce 2,3 m a 1,5 m společné i pro výtok z vypouštěcí štoly. Z uklidňovacího bazénu přepadá voda přes stupeň výšky 1,8 m a šířky 35,0 m do koryta Bystřičky. Koryto potoka je pod zaústěním bočního přepadu upraveno na převedení průtoku 30 m3s‑1.
Před zahájením prací na tělese hráze byla v levém svahu údolí proražena vypouštěcí štola a 54 m dlouhá provizorní obtoková štola. Před vypouštěcí štolou byla postavena vypouštěcí věž s uzávěry vypouštěcího potrubí. Voda z potoka Bystřičky byla převedena do obtokové štoly pomocí nízké zděné hrázky (cca 5 m) na dně údolí. Po ukončení stavby hráze byla voda převedena do spodní výpusti hráze a provizorní obtoková štola byla v délce 17 m zazděna.
Všechny kamenické práce při stavbě přehrady byly prováděny ručně. Kámen pro stavbu tělesa hráze (pískovec) se těžil v kamenolomu nedaleko pod hrází. Doprava kamene z kamenolomu i staveništní doprava byla řešena úzkokolejnou dráhou. Kvalitnější kámen pro obkladní zdivo byl dovážen z kamenolomu z Chvalčova.
V průběhu výstavby hráze zažilo staveniště několik velkých povodní, které způsobily velké škody, ale rozestavěná hráz vydržela. Podobně škody způsobily i povodně z roku 1997. V průběhu roku 2001 započala oprava koruny hráze. V roce 2008 pak rekonstrukce přelivu a stavba nového horního mostu.

V roce 2003 byla jedinečnost přehradního díla potvrzena i oficiálně. Soubor původních staveb přehrada Bystřička byl prohlášen Ministerstvem kultury České republiky kulturní památkou. Poukázáno bylo zejména na technické a architektonicko‑urbanistické řešení vodního díla. Do rejstříku Ústředního seznamu kulturních památek České republiky byla přehrada Bystřička zapsána 7. 10. 2004.

Jinde:

Ke stažení:

Stojí za pozornost

  • Skalický, Matěj. 2014. VD Bystřička (Publikace o architektonickém celku). Školní práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta multimediálních komunikací.