Keramik, sochař (3. 3. 1958 – 22. 11. 2023). Žil a pracoval v Bystřičce. Člen skupiny Oslava a Unie výtvarných umělců, oblast Valašsko.
Narodil se 3. března 1958 v Hranicích na Moravě. vystudoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni (1973 – 77, výtvarné zpracování keramiky, prof. Jaroslav Podmol, Bohumil Dobiáš ml.) a Vysokou školu uměleckoprůmyslovu v Praze (1977 – 83, užité sochařství, prof. Josef Malejovský). Během studií na VŠUP získal Cenu VŠUP (1980, plastika Zubr; 1981, plastika Skateboard). Zabývá se komorním a monumentálním sochařstvím – plastiky, sochy, reliéfy a objekty zhotovuje z keramiky, kovu a výjimečně z kamene, umělého kamene či dřeva, popř. materiály kombinuje. „…Věnuje se i užitému uměleckému řemeslu: keramické a kovotepecké tvorbě. (…) je především tvůrcem keramických plastik a je figuralistou. Hlavním námětem jeho prací je figura, lidská i zvířecí. Zvolený žánr je u něj tak bytostně spjatý s preferovaným materiálem – keramickou hlínou (…). Ponechává obnažený její surový půvab, zrnitou drsnou strukturu a přirozený kolorit, který jen tónuje či dobarvuje engobami. …“ (O. Mehešová)
Odkazy na jiné stránky:
- Stránka Pavla Drdy na Facebooku
- Pavel Drda v databázi Osobnosti Valašska
- Pavel Drda na stránkách Sdružení výtvarných umělců keramiků
- Pavel Drda v informačním systému abART
- Pavel Drda na Centru pro dějiny sochařství
- Atelier Pavla Drdy – fotografický portrét objektivem Roberta Goláně
- Heslo na Wikipedii
Příspěvky a fotky na mém blogu, které souvisí s Pavlem Drdou:
- Nenechejte si ujít výstavu Pavla Drdy!
- U oblíbeného sochaře
- Tip na dobrou výstavu: Pavel Drda – Aloha
- Ruce a křídla v radosti
- Jan Pelár – odhalení pamětní desky
Katalogy:
- Pavel Drda – Radost v hlíně (2001) – katalog v PDF
PhDr. Alena Podzemná: RADOST Z HLÍNY
Pro sochaře Pavla Drdu je keramická hlína základním uměleckým stavebním materiálem. Nejen pro svou drsnou zemitost a ukotvenost v horizontále země – půdy, ale také pro svou mimořádnou schopnost stát se pevnou a trvanlivou spojnicí člověka se vzdálenými duchovními horizonty jeho zvláštní imaginace. Radost z hnětení a formování hlíny byla přirozenou součástí ještě dětských tvořivých zájmů chlapce Pavla Drdy, které později vyústily už ve vážnějším studiu keramiky a sochařství. Na Drdových sochách, z jejich formy, na jejich povrchu, je stále patrná blízkost ruky umělce, který vmačkává a vtlačuje své prsty a dlaně do hlíny, mnohdy záměrně nezbavené větších kamínků a hrudek, buduje tvar a zanechává výrazné stopy. Vznikají plastiky býků, hadů, koňů, ptáků, šelem a figury člověka, někdy jsou spojovány a v jezdeckých sochách se ozývá humorně a laskavě podbarvená symbióza přírodního a lidského světa.
Figurální sochy modelované v hutné sochařské zkratce jsou rozvlněné nestejnoměrným povrchem rezignujícím na vyhlazený efekt, reflektují v až polyfonických odlescích režně a zemitě tónovanou kameninu a rozechvívají svoje nejbližší okolí v hybné světelné hře. Svůj vnitřní vztah a bazální spojení se zemí demonstrují téměř stavebně a architektonicky cítěnými tvary, vyrůstajícími z mohutně zvětšené základny nohou. Jejich velikost připomínající monumentalitu dórských sloupů spolu s čitelností gest a výmluvností rukou a náznaky naivního, či nejisté-ho úsměvu ve zmenšené tváři figur jsou důležitými prvky sochařského projevu Pavla Drdy. Za nejdůležitější skrytý atribut tvorby je však nutno považovat touhu vyjádřit základní pocity člověka, odkrývat a dešifrovat mnohovrstevnatou vnitřní strukturu směšně tápajícího, křehkého, zranitelného a přece silného člověka, jeho úděl, vzájemné vztahy ve společenství ostatních lidí a jeho vztahování se k přírodnímu světu. Ze soch pak vyvěrá neobyčejná síla, která obohacuje a harmonizuje myšlení a cítění diváka – vnímatele.
říjen 2001
